Co všechno o vás finanční úřad ví? Možná víc, než si myslíte

Představa, že finanční úřad ví jen to, co mu jednou ročně uvedete v daňovém přiznání, už dávno neplatí.

Finanční správa pracuje s údaji z daňových přiznání, kontrolních hlášení a dalších evidencí. Za zákonem stanovených podmínek si navíc může některé informace vyžádat od bank, dalších institucí nebo je získat prostřednictvím mezinárodní výměny informací. Neznamená to, že finanční úřad automaticky vidí úplně všechno – rozhodně ale neví jen to, co mu sami řeknete.

Prvním a nejlogičtějším zdrojem informací jsou vaše vlastní daňová podání.

Finanční správa má například údaje z přiznání k dani z příjmů, přiznání k DPH, kontrolních a souhrnných hlášení, daně z nemovitých věcí a dalších podání.

A nejde pouze o aktuální rok. Správce daně může pracovat i s údaji z předchozích období a porovnávat jejich vývoj. Pokud se vaše příjmy, náklady nebo jiné vykazované údaje výrazně změní, může být potřeba tuto změnu umět doložit a vysvětlit.

Významným zdrojem dat je kontrolní hlášení DPH. Prostřednictvím něj získává Finanční správa informace o vybraných transakcích plátců DPH.

Důležité je, že údaje od jednoho podnikatele lze v řadě případů porovnat s údaji jeho obchodního partnera.

Pokud například dodavatel vykáže určitou fakturu a odběratel si z ní uplatní odpočet DPH, měly by údaje na obou stranách dávat smysl. Pokud se významně rozcházejí, může vzniknout nesrovnalost, na kterou se finanční úřad začne ptát.

Finanční úřad nemá automaticky otevřený váš internetový banking a nesleduje v reálném čase každou vaši platbu.

To ale neznamená, že jsou údaje v bance před správcem daně za všech okolností nedostupné.

Daňový řád stanovuje poskytovatelům platebních služeb informační povinnosti. Za splnění zákonných podmínek si proto správce daně může vyžádat informace související s účtem a pohyby peněžních prostředků.

Údaje o nemovitostech a jejich vlastnících jsou vedeny v katastru nemovitostí. Finanční správa zároveň pracuje s údaji potřebnými pro správu daně z nemovitých věcí.

Pokud tedy vlastníte byt, dům, pozemek nebo jinou nemovitost, není vhodné vycházet z představy, že když ji finančnímu úřadu sami nezmíníte, nemůže se o ní dozvědět.

Daňově zajímavá může být zejména situace, kdy nemovitost pronajímáte, prodáváte nebo ji využíváte v souvislosti s podnikáním.

Finanční úřad nemusí všechny informace získat přímo od vás.

Daňový řád stanovuje informační povinnosti orgánům veřejné moci i některým dalším osobám a institucím, pokud jsou požadované údaje nezbytné pro správu daní a jsou splněny zákonné podmínky.

Finanční úřad tedy nemusí být původním vlastníkem informace, aby se k ní mohl zákonným způsobem dostat.

Informace o vozidlech jsou vedeny v příslušných registrech. Z daňového hlediska ale bývá důležitější zejména to, jak podnikatel vozidlo používá a jaké související náklady uplatňuje.

Může jít například o automobil zahrnutý v obchodním majetku, jeho používání také pro soukromé účely, odpisy, náklady na provoz nebo uplatňování DPH.

Samotné vlastnictví dražšího automobilu samozřejmě nepředstavuje daňový problém. Podstatné je, aby údaje vykázané v účetnictví a daňových přiznáních odpovídaly skutečnosti.

Představa, že zahraniční bankovní účet český finanční úřad automaticky nemůže zjistit, je dnes velmi riskantní.

Česká republika je zapojena do mezinárodní spolupráce a automatické výměny informací v daňové oblasti. Jedním z používaných mechanismů je automatická výměna informací o finančních účtech.

Neznamená to, že český finanční úřad automaticky dostává kompletní výpis každého zahraničního účtu. Existují ale mechanismy, prostřednictvím kterých se zákonem stanovené informace o zahraničních finančních účtech mohou dostat k české Finanční správě.

Dalším zdrojem informací mohou být digitální platformy. Evropská pravidla označovaná jako DAC7 zavedla oznamovací povinnosti pro provozovatele vybraných platforem.

Týkat se mohou například některých činností spojených s:

• prodejem zboží,
• pronájmem nemovitostí,
• poskytováním osobních služeb,
• pronájmem dopravních prostředků.

To neznamená, že každý člověk, který prodá několik použitých věcí přes internet, automaticky musí odvést daň. Oznamování údajů platformou a povinnost konkrétní příjem zdanit jsou dvě rozdílné otázky.

Méně známou skutečností je, že při správě daní vede správce daně spis. Do něj se zakládají písemnosti týkající se práv a povinností daňového subjektu – například podání, rozhodnutí, protokoly nebo úřední záznamy.

Daňový řád zároveň počítá s tzv. vyhledávací částí spisu. Někdy se jí neformálně říká „neveřejná“ nebo „tajná“ část spisu, právně správné označení je ale právě vyhledávací část.

Právě v ní mohou být za zákonem stanovených podmínek vedeny některé podklady, úřední záznamy nebo písemnosti související s vyhledávací činností správce daně.

Do vyhledávací části mohou být za podmínek daňového řádu zařazeny například některé písemnosti, které mohou být později použity jako důkazní prostředky, úřední záznamy nebo podklady získané při vyhledávací činnosti.

Některé písemnosti mohou v této části zůstat pouze do určité fáze řízení. Pokud mají být použity jako důkazní prostředek, zákon stanovuje pravidla, kdy mají být přeřazeny do příslušné části spisu.

To znamená, že informace, které právě vidíte v komunikaci s finančním úřadem, nemusí v daném okamžiku představovat úplně všechny podklady, které má správce daně k dispozici.

Ano. Daňový subjekt má právo nahlížet do částí spisu týkajících se jeho práv a povinností.

U vyhledávací části ale platí zvláštní režim. Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do soupisu písemností obsažených ve vyhledávací části, přičemž ze soupisu nesmí být patrný samotný obsah těchto písemností.

V odůvodněných případech může správce daně umožnit také nahlédnutí do konkrétních písemností ve vyhledávací části, pokud tím není ohrožen cíl správy daní nebo zájem jiné osoby.

Nelze tedy jednoduše přijít na finanční úřad a požadovat, aby vám okamžitě ukázal celý „neveřejný spis“. Požádat o nahlédnutí do spisu ale můžete a v konkrétním řízení to může být velmi důležitý nástroj.

Finanční úřad nemusí mít jednu obrovskou databázi, ve které je napsáno úplně všechno o vašem podnikání.

Může ale disponovat informacemi z různých zdrojů:

• z vašich daňových přiznání,
• z kontrolního hlášení DPH,
• od vašich obchodních partnerů,
• z veřejných a státních evidencí,
• za zákonných podmínek od bank a dalších institucí,
• od digitálních platforem,
• prostřednictvím mezinárodní výměny informací.

Každá informace samostatně nemusí znamenat vůbec nic. Zajímavé to začíná být především ve chvíli, kdy si jednotlivé údaje odporují nebo nedávají ekonomický smysl.

Ne. A to je důležité zdůraznit.

Není pravda, že úředník zadá vaše IČO nebo rodné číslo a okamžitě vidí každý bankovní účet, každou platbu, všechny nákupy a kompletní historii vašeho života.

Různé informace mají rozdílný právní režim. Některé Finanční správa získává pravidelně, jiné jsou součástí vašich daňových podání, další lze zjistit z evidencí a některé si správce daně může vyžádat pouze při splnění zákonných podmínek.

Proto je stejně nepřesné tvrdit „finančák o mně ví všechno“ jako „když jsem mu to nenapsal do přiznání, nemůže se to dozvědět“.

Není důvod začít se finančního úřadu bát. Je ale dobré počítat s tím, že správa daní je dnes výrazně digitalizovanější a informace mohou přicházet z více zdrojů.

• Mějte správně uložené a doložitelné účetní doklady.
• Oddělujte soukromé a podnikatelské výdaje.
• Dokumentujte neobvyklé nebo významné transakce.
• Kontrolujte, zda účetnictví odpovídá skutečnosti.
• Nespoléhejte na to, že informace mimo daňové přiznání jsou pro finanční úřad automaticky nedostupné.
• Při daňové kontrole zvažte také nahlédnutí do spisu.
• Nejasné daňové situace řešte ideálně ještě předtím, než se na ně začne ptát správce daně.

Vidí finanční úřad všechny moje bankovní transakce?

Ne automaticky. Za zákonem stanovených podmínek si ale může od banky nebo jiného poskytovatele platebních služeb vyžádat určité informace.

Ví finanční úřad, jaké vlastním nemovitosti?

Údaje o vlastnictví nemovitostí jsou vedeny v katastru nemovitostí a Finanční správa pracuje také s informacemi potřebnými pro správu daně z nemovitých věcí.

Může se finanční úřad dozvědět o zahraničním účtu?

Ano, v určitých případech. Česká republika je součástí systémů mezinárodní automatické výměny informací o finančních účtech.

Vede si finanční úřad „tajný spis“?

Daňový řád používá pojem vyhledávací část spisu. Ta má zvláštní režim nahlížení. Daňový subjekt může nahlédnout do soupisu písemností této části, nikoli však automaticky do jejich obsahu.

Mohu si vyžádat svůj spis na finančním úřadě?

Daňový subjekt má právo za podmínek daňového řádu nahlížet do částí spisu, které se týkají jeho práv a povinností. U vyhledávací části platí zvláštní pravidla a přístup k jejímu obsahu není automatický.

Chcete mít jistotu, že vaše účetnictví obstojí i při kontrole?

Dobře vedené účetnictví není jen o správně odeslaném daňovém přiznání. Důležité je, aby vykázané údaje odpovídaly skutečnosti a bylo možné je doložit.

Pomáháme podnikatelům vést účetnictví přehledně, digitálně a tak, aby měli své doklady, daně i povinnosti pod kontrolou.

Nezávazná konzultace zdarma